4:22

19. června 2017 v 21:14 | vanilla
někde na zlatým řezu opatovický ulice, nebo možná v jiným vesmíru, jsme stáli a já tě držela za límeček košile tak pevně, jako by to bylo to jediný, co mě udržovalo před pádem do propasti. opilá spoustou bílýho vína jsem si sama podrazila nohy a začla tě líbat v naději, že už konečně zmlkneš.

zakouříme si spolu příště? ptala jsem se tě.
možná,
kdoví, kdoví, co bude zítra
kdoví, kdoví, proč jsem s tebou odjela taxíkem...

pojď nahoru, pojď do postele, pojď nahoru, dobrou noc, proč nespíš, nač myslíš, proč na mě tak koukáš?
budila jsem se chvíli co chvíli, tak nepokojná ve tvý náruči. naposled, když z reproduktoru potichu hráli Sonic Youth a bylo čtyři ráno a černá tma oblohy se teprve začínala trhat. tak moc se mi ulevilo a pak jsi mě vzal za ruku - bylo mi to jedno, tak proč se mi chce nyní plakat?

oloupals mi k snídani dva pomeranče a domů jsem odešla s tvojí vůní na rtech
- a ve změti všeho jsem si tý noci poprvý všimla, jak sytě modrý ty tvý oči jsou. ta modř byla všude, všude, zalila Vltavu a téměř se vyšplouchla přes prkna mostu, kde stála jsem já a ronila svý prokletý slzy.

nepláču pro lásku. pláču pro sex, lásko.
 

saul partre

9. června 2017 v 23:40 | vanilla
po dlouhém úmorném vedru se konečně spustil liják. někde ve světle pouliční lampy stojím já a lomím rukama v šílené agónii pustoty bytí. neodvažuji se dýchat při myšlence na tebe; bojím se zpřetrhat tenké vlákno přitažlivosti mezi námi, jediné naše pojítko. natahuji krk a vyhlížím tvé tmavé kadeře okamžik za okamžikem, každou zástávku, jíž projedu.

posedlost tvýma hnědýma očima počíná mne poněkud znepokojovat... vždy jsem měla za to, že jsem spíš na bledé typy.
ouha?
nicméně?
jediným svědkem našeho šílenství tehdy byl nám Jean Paul Sartre.

třpyt

28. dubna 2017 v 19:38 | vanilla
Dneska se mi zastesklo po tom, jak hezky voníš a jak hezky líbáš
a jak hezky vypadáš ve světle pouliční lampy
s třpytkami z mých líček roztroušených všude po tvý hezký tváři

ale stejně tě ve skutečnosti nechci
nevím proč
nevím.
 


kdyby sex byl potravina, byl by sušená rajčata

22. března 2017 v 18:41 | vanilla
Zdravím
zdravím tě, moje zvrácený já. Jaro zase klepe na dveře a s ním i jeden krásný rakouský šlechtic
či co to vlastně je.


je to jedno
chceš ho ošukat jako pravá dáma. Tak už běž.

Štěstí míchejme stříbrnou lžičkou

30. listopadu 2016 v 19:00 | vanilla
po směru hodinových ručiček.
Vezměme všechny naše problémy a nastrkejme je do hrnečku s čajem, až tam není k hnutí. A pak je bez výčitek vypijme. Nastřádejme zásoby všech našich myšlenek, poněvadž zima bude dlouhá.
Mějme se rádi, držme se za ruce, strkejme si je za svetry a jiná místa, kde je vždy teplo.

Já prostě netuším, jestli jsem nadržená, nebo zamilovaná.
Hledám uspokojení tam, kde nemohu nalézt štěstí?
?
?
????????????????

existuje zastavárna na zmatky?

dvakrát pomoc

27. listopadu 2016 v 19:13 | vanilla
Pomoc, pomoc
- Zavolej o pomoc potřetí a přijedu pro tebe --- v noci --- z Prahy. Hudba by hrála v rytmu světel v tunelu. Podřimovala bych v sedadle spolujezdce a kradla si nenápadné vteřinové pohledy na tvou neznámou tvář.

Co jsi zač a proč ses mi tak prudce dostal pod kůži? Pláču, ačkoli tě neznám - a bojím se toho, že se do tebe jednou zamiluju.

A zatím spím s jiným na pohovce pod oknem s výhledem na Pražský hrad, jen aby se něco dělo.
Co bys mi na to asi řekl?

Zmatená zmatená zmatená
nic
nevím
mrazí mě v hrudi

Tiše mi naslouchej

12. října 2016 v 17:47 | vanilla
Nevadí, že chybuješ ve výběru dívek.

Nevadí, že v opilosti na mořském pobřeží Neapole roníš hořké, zmatené slzy. Nevadí tvá bolest, protože přijde den, kdy se ti všechny špatné zkušenosti zúročí v bezúhonné štěstí. Chci, aby ses mi podíval do očí a našel v nich oporu a v sobě víru v má slova.

Víš, že tě mám ráda, ale je toho víc, co nevíš. Nebuší mi z tebe srdce a nejsi důvodem mé nespavosti - mé zalíbení v tobě pramení z vědomí, že ve vztahu z člověkem, jako jsi právě ty, bych necítila ohyzdnou díru osamělosti v duši, nýbrž viděla bych smysl a vysokou cenu takového vztahu. Člověka jako ty bych uměla milovat upřímným, lyrickým citem. Toužila bych natáhnout dlaň a doknout se jeho nejzažšího nitra, jeho nejintimnějších pocitů, jeho kostlivců ve skříni. Naslouchala bych důvěrně tepu na jeho zápěstí.

Nejsme stvořeni pro sebe a nikdy se nebudu snažit tě získat. Vím jen to, že dívka, kterou budeš mít rád, by měla být šťastná a měla by si tě zasloužit. A doufám, že šťastný budeš hlavně ty. Že tvůj pohled bude stejně něžný a tvůj smích tichý a upřímný, tak, jak je znám dnes.

Možná, že uplynou léta a my se nebudeme znát. Ale ať nás osud zavane kamkoli, doufám že jeden na druhého budeme vzpomínat jen v dobrém. Protože jsme správní lidé, ale ani jeden nejsme dokonalí.

Zatím, dokud slunce svítí jen pro nás, je nám na světě dobře - a mohu ti ještě chvíli nerušeně šeptat do ucha v kostele.

Spolu sami

1. října 2016 v 19:59 | vanilla
Víno
káva
levandule
tma
ticho
opilé rozhovory
střízlivost
rozpaky
nostalgie
Havran
gramofon
lístek na autobus
ruce
tetování
doteky
šeptání
obavy
foťáky
kaštany
Neapol
vizuální komunikace
spánek
nejistota
vidiny
slyšiny
vůůně
dotknout se koleny
budoucnost
horko
spolu a spolu
třes
zátylek
nehty
černošský blues
literatura
sami spolu
insomnie

stesk po jahodách


ty

třpytivý sny

25. září 2016 v 20:08 | vanilla
Mám v levým uchu náušnice dvě, v pravým tři, a klukům se to líbí, když mě líbaj

sahaj mi na lalůček a počítaj
nevím proč

když mám v zásobě mnohem větší esa.

zima v konečcích prstů

20. září 2016 v 21:24 | vanilla
začla mi být pořád zima
a spolu s tím jsi mi začal chybět ty. ty, tvůj chaotický byt i nepohodlný tepláky, ve kterých jsem spala. jsem nervózní a život je nesnesitelný, poněvadž jsem tě neviděla od minulý středy, já hloupý blázen -

já hloupý blázen si nepřipouštěla možnost, že tě začnu mít ráda a všechno jsem si uvědomila, až když ses mě rozhodl týrat nečinností
a tak nějak blouzním
a tak nějak čekám, až mi na zádech vyraší křídla - lopatky - žebra; hubenost je nešťastná, víme?

chceme lásku a lícní kosti a kdesi cosi
ale nejtemnější chvíle prý nastává před úsvitem?

Kam dál